Kůň Převalského
Kůň Převalského
Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) je jediným žijícím předkem našeho zdomácnělého koně.
Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského. Žije v soudružných dlohodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje trávu,listy a pupeny. Typické stádo vede starší klisna a jsou v něm ještě 2-4 další klisny, jejich mláďata a jeden hřebec, který se pohybuje na okraji stáda. Po březosti trvající 333-345 dní se rodí jedno hříbě.
Vzájemné číštění
Vzájemná péče o srst je důležitá jak pro tento druh, tak pro většinu divokých koní, protože pomáhá posilovat vzájemné svazky ve stádu. Obvykle při ní dva koně stojí v opačném směru proti sobě, takže mohou vyhlížet do okolí z obou stran a každý oštipuje partnera na plecích a na kohoutku. Ocasy při tom využívají k odhánění much.
Objevení druhu
Až do poloviny 19. století o tomto divokém koni věděli jen mongolští kočovníci, kteří putovávali po okraji pouště Gobi.
Jeho objevením pro světovou veřejnost začal dobrodružný lov, který koně Převalského přivedl na pokraj vyhubení. Roku 1879 propátrával Nikolaj Prževalskij, plukovník a kartograf carské ruské armády, okolí hor Tachin Schack. Několikrát přitom zahlédl celá stáda divokých koní, která ale nedokázal identifikovat. Vzpomínky na vzhled těchto koní se nedokázal zbavit, a tak se na ně začal vyptávát místních obyvatel. Jeden lovec mu nakonec přenechal kůži uloveného koně. Przewalski ji odvezl do Moskvy a ukázal ji přírodovědci Poljakovovi. Ten ji prozkoumal, popsal a zaznamenal znaky divokého koně a pojmenoval ho po jeho objeviteli Przewalském.
Původ
Kůň Převalského je pravděpodobně přímým potomkem prakoně Equus caballus. Je prudký a agresivní a je téměř nemožné ho zkrotit.
